kurz CZK/EUR na duben 2025 je: 25,076
Nachlazení.
Více kamarádů se mě ptá, jak to vlastně dělám, že má 5-letá dcerka, která chodí do školky, ještě nikdy neměla horečku, ani antibiotika a v podstatě nikdy není pořádně nemocná? Pravda je, že býváme nemocní, ale v 99% případů jen 1 až 4 dny. Nikdy jsme ale ještě nebyli nemocní až tak, že bychom potřebovali zajet k pediatričce, nebo v mém případě k praktickému doktorovi, a následně odpadnout do postele. Jak prevenci tak samotnou léčbu řeším převážně přírodním způsobem. Už jsem se to přátelům pokusila vysvětlit vícekrát, ale bez výsledků. Proto jsem se tentokrát rozhodla sepsat to na svých webovkách i s obrázky a s krátkým videem. Protože když to funguje u nás, tak to musí fungovat i u někoho jiného. Přeji vám, at' si se svým drobečkem užijete celou zimní sezónu (obzvláště vánoční období) bez onemocnění, a napište mi, jak jste dopadli.
(Karolien Segers, maminka dvou holčiček, Drásov, 2019)
[ Obsah ]
2. Léčba
2.1 Koupel
2.2 Nemocný krk
(2.2.1 U dospělých, 2.2.2 U dětí)
2.3 Nemocný nos
3. Na závěr
2.4 Nemocné tělo
(2.3.1 U dospělých, 2.3.2 U dětí)
tisková verze článku:
1. Prevence
Jako prevenci onemocnění řeším následující čtyři body neustále: způsob kašlání, oblečení, hygienu nehtů a imunitu. Každý z těchto bodů řeším stejně intenzivně - ani jeden nezanedbávám, téměř nikdy. Stačí v podstatě jedna chybička, a pootevíráte na chviličku dveře nakažlivým virům a bacilům. U každého z těchto čtyř bodů vám následně vysvětlím jejich smysl a co se může stát, když je zanedbáváte.
1.1. Způsob kašlání
Kašlání a kýchání, se časem staly normální součástí naší společnosti. Kamkoliv jdeme, běžně si někdo zakašle, v 'nejlepším' případě si u toho ještě dá ruku, nebo pěst ''zdvořile'' před pusu, se tou rukou tě následně pozdraví, sáhne na všechny kliky dveří, zábradlí schodů a držáky v hromadné dopravě. Lídé kašlání a kýchání berou jako běžné a akceptovatelné. Naše moderní společnost zapomněla, že tělo tím vysílá signály, které si dnes už ani pořádně neumíme nebo nemáme čas přečíst. Prohlédněte si v následujícím krátkém videu, co se stane, když někdo, kdo je nemocný, zakašle:
Když zdravý člověk nadechne bakterie nebo virus od nemocného člověka, tak se tomu říká 'kapénková infekce'. Kapénková infekce je druh infekce, který se mezi napadenými organismy šíří z infikovaného jedince do okolí za pomoci drobných jemných kapének slin, nosního sekretu či chrchlů. Kapénky jsou produkovány během kýchání a kašlání a jsou neviditelné. Pro průnik bakterii, či virů do nového jedince je potřeba, aby byly drobné infikované kapénky vdechnuty do organismu ústy či nosem, či mohou proniknout i přes oční sliznice. Mezi infekční onemocnění, které se kapénkami šíří, patří například plané neštovice, chřipka, příušnice, tuberkulóza, meningokok, spalničky, zarděnky, černý kašel, či různé formy nachlazení a další. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kap%C3%A9nkov%C3%A1_infekce, 9.7.2019)
Kýcháme rychlostí 120 až 160 kilometrů za hodinu. To je tak rychlé, jako se pohybují některé hurikány. Kašleme rychlostí 300 kilometrů za hodinu. Jakmile kapky kašle dopadnou do vzduchu, rychle vysychají, ochlazují se a stávají se dostatečně lehkými, aby zůstaly ve vzduchu. Bakterie v kašlích a kýcháních mohou zůstat naživu a viset ve vzduchu až 45 minut po zakašlání a cestovat až 4 metry daleko. (Zdroj: https://www.sciencealert.com/bacteria-in-your-coughs-and-sneezes-can-stay-alive-in-the-air-for-up-to-45-minutes, 9.7.2019)
U nás doma, jsme se všichni naučili kašlat a kýchat do rukávu. V posteli do deky. Venku do šály. A v létě, když dlouhé rukávy nemáme, tak do trička, do šátku, do čistého textilního kapesníku nebo do jakéhokoliv jiného vsakujícího textilního materiálu, který je schopný nám zakrýt celá ústa. Jde zkrátka o to, zakýchnout nebo zakašlat si takovým způsobem, aby neunikla ani jedna kapka. Uvidíte, že tímto způsobem ve vaší domácnosti bude nemocný už pouze jeden člověk a že se celá rodina navzájem už nenakazíte.
Slečna čeká na letisti mezi kašlajícími
lidmi. Chrání si šálou ústa a nos proti vniknutí infekčních kapének.
1.2. Oblečení
Teploty klesly pod nulu. Co udělá teplotní rozdíl s lidským organismem? Pozor by si měli dávat hlavně senioři, chronicky nemocní a malé děti. Už při minus deseti je potřeba zvážit, zda není lepší zůstat doma. Mráz totiž stahuje cévy a tělo prochládá. Pružnost cév je nedostatečná a nemocným hrozí riziko mrtvice a infarktu myokardu. Velký význam v mrazu má správná čepice, a to hlavně u dětí. Z jejich hlavy uniká až třetina tělesného tepla a pokrývka hlavy tomu dokáže zabránit. Na nízkou teplotu jsou nejcitlivější kojenci, kteří se v kočárku nemohou zahřát pohybem. Prochladnou, protože nemají ještě dobře vyvinutou termoregulaci. Ti, kdo mají oslabenou imunitu, se zase ve velkém chladu častěji nakazí virovým onemocněním. U seniorů funkce mozku, svalů a kůže v mrazu zpomalují a hůř se vyrovnávají s teplotními rozdíly. Staří lidé se pohybují pomaleji, takže se nedokáží tak zahřát, jako ti o generaci mladší. Jejich nohy a ruce se hůře prokrvují a mohou i omrznout. (Zdroj: https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zdravi/186350/za-co-vsechno-muze-mraz-prectete-si-chrante-se.html, 9.7.2019)
I když si to většinou neuvědomují, tak se většina lidí nachladí, protože byla špatně nebo málo oblečená. Jak u svých dětí, tak u sebe zkontroluji, zda jsme správně nebo dostatečně oblečení pomoci testu 'nejvzdálenějších míst':
- teplé konečky prstů na rukách
- teplé konečky prstů na nohách
- teplou špičku nosu.
Koncové části těla jsou totiž první, které se žacnou u špatně, anebo málo oblečeného člověka ochlazovat, a to z důvodu, že se cévy začnou stahovat a jejich teplo se jako první už nedostane až do těchto nejvzdálenějších míst. Tento test provádím celoročně, ne jenom v zimě, ale i v létě, když se večer ochladí, nebo doma po koupání.
Dám vám jeden příklad, který se stal mé nejstarší dcerce. Vyrostla ze svého zimního oblečení z minulého roku, tak jsem jí pořídila nové kusy na letošní chystající se zimní období: delší péřovou bundu s tlustou péřovou kapucí, dvouvrstvou kuklu z merinobavlny, nákrčník, softshellové kalhoty na ven s fleecovou vnítřní stranou a sněhule s extra tlustou vnítřní vrstvou ovčí vlny. Jsem vždy nervózní, jestli nové oblečení projde testem 'nejvzdálenějších míst' i v mrazu, protože mě zkušenosti naučily, že to vůbec není samozřejmé. Poprvé jsme se v té sezóně vyskytli venku v mrazu po dobu dvou hodin na vánočním jarmarku naší mateřské školky. První velký mráz byl hlavním tématem většiny jeho účastníků a sledovala jsem, jak se hodně lidí (tajně) klepalo zimou. Dcerka byla ze všech dětí nejvíc oblečená (viz foto ve světle růžové bundě s kapucí na hlavě a zády ke kameře) ale i přesto měla ještě studené
ruce i nos. Byla jsem zklamaná, že nová pečlivě vybraná výbava neprošla testem a nechápala jsem proč. Poté, co jsem své dcerce doma sundala sněhule, jsem narazila na promrzlé nožičky. Vyndala jsem z bot vložku, která neměla spodní termoizolační vrstvu a nahradila jsem ji. Poté dcerušce už bylo teploučko po celou zimu. Toto je příklad toho, jak člověk může být dostatečně ale přesto špatně oblečený a jak se nakonec pořád může nachladit. (Dcerka se ale naštěstí nenachladila.) Můj manžel měl na tom stejném jarmarku na hlavě jen pletenou čepici, takovou klasickou, jakou nosívá většina lidí, a prochladil si nosní dutiny. Prochlazené dutiny ho začaly hodně trápit až po pár dnech. Následoval rok plný bolesti hlavy a prozařování dutin. Toto je bohužel příklad toho, jak nedostatek oblečení může mít zdravotní následky, dokonce vážnější než nachlazení. Bez pochyby bych u svého manžela v ten den narazila na studený nos, kdybych ho nechala projít testem 'nejvzdálenějších míst', protože mi zpětně říkal, že mu čepicí profukovalo.
1.3. Hygiena nehtů
Co všechno žije pod našimi nehty? Ruce si pravidelně myje téměř každý, přesto se na nich nachází statisíce bakterií. Schovávají se pod nehty. Ani přes silnou dezinfekci nelze nikdy zabít všechny bakterie, které se na ruce nacházejí. To je i důvod, proč lékaři používají sterilní jednorázové rukavice. Už téměř před sty lety si začali uvědomovat, že bakterie na rukách zůstanou i přes několikanásobné opakované mytí. Ale teprve začátkem 70. let vědci přišli na to, proč se bakterie na rukou drží takovou silou. Ukázalo se, že ruce zůstaly delší dobu čisté, kdy lidem zalepili konečky prstů. Největším rájem pro choroboplodné organismy jsou nehty, v nichž žije jeden velký bakteriální zvěřinec.
Ve studii z roku 1988 například trojice vědců z Dermatologické kliniky Pensylvánské univerzity udělala stěry z rukou 26 dospělým dobrovolníkům. Zjistili, že prostor pod nehty je ideálním místem pro přenášení bakterií. Zatímco na zbytku rukou našli stovky až tisíce bakterií, na konečcích prstů a pod nehty jich byly statisíce. Byly stejné jako na zbytku rukou, jen jich bylo mnohonásobně víc. Vysvětlení je podle nich v tom, že mezi kůží a nehty je ideální prostor pro množení mikroorganismů mimo jiné kvůli stálé vlhkosti. Navíc se hůře myje. Pouhý rok po zveřejnění studie Pensylvánské univerzity jiný tým vědců porovnával dvě 56členné skupiny zdravotních sester. Jedna skupina měla nehty umělé, druhá přírodní. Chtěli zjistit, zda se pod umělými nehty, které navíc bývají delší a nalakované, usazuje větší špína a jak moc efektivní je jejich mytí. Asi příliš nepřekvapí jejich zjištění, že zdravotní sestry s umělými nehty měly na rukou víc bakterií, a to před i po jejich umytí. Ze studií tak vyplývá hlavně jedna všeobecná rada – na snížení rizika onemocnění nestačí jen mýt si ruce, je potřeba si i řádně vydrhnout prostor za nehty. A ideálně – nehty si nekousat. (Zdroj: https://nedd.tiscali.cz/co-vsechno-zije-pod-nasimi-nehty-280527, 11.7.2019)
Každou neděli večer ostříhám nehty své dcerky úplně nakrátko, aby se za nimi nemohly nahromadit bacily z hraček ve školce. I když si dítě své ruce umývá, tak je příliš malá šance, že se mýdlem a vodou za nehty dostane. K tomu si obzvlášt' ty nejmenší děti neustále strkají prsty do pusinky, infekce je potom snadná.
1.4. Imunita
K čemu si myslíte, že máte imunitu? Abyste jí v zimě dávali pořádně zabrat? Tak pozor na to! Imunitní systém máme jen jeden, a ten je pro člověka nezbytný! Přispívá totiž k udržení 'homeostázy' neboli stálosti vnitřního prostředí organismu. Pokud nám imunita v těle funguje, zabraňuje tvorbě infekcí a odstraňuje opotřebované, odumřelé, dokonce i nádorové buňky. „Úzce také spolupracuje s naším hormonálním a nervovým systémem,“ podotýká Karola Haasová z Centra imunologie a mikrobiologie, Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. (Zdroj: https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/jak-nejvic-oslabite-imunitu-staci-prechodit-nachlazeni-3164.html, 11.7.2019)
Pro imunitní systém je slezina velmi důležitý orgán. Tento orgán má v našem těle několik funkcí. V dospělosti slouží jako filtr. Pohlcuje a destruuje poškozené nebo zanikající červené a bílé krvinky, bakterie a další nepotřebný materiál. Díky antigenům virů a mikrobů (jako jsou např. bacily jako jsou pneumokoky) jsou ve slezině aktivovány buňky, které produkují protilátky. Po odeznění reakce zůstávají některé tyto buňky jako paměťové. Při následujícím setkání se stejným antigenem umožňují rychlou imunitní odpověď a pohotovou tvorbu protilátek. (Zdroj: https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/jak-nejvic-oslabite-imunitu-staci-prechodit-nachlazeni-3164.html, 11.7.2019)
Chyby imunitního systému mohou vést k řadě onemocnění. Může třeba vnímat pyly jako nepřítele, nerozpozná, že není důvod reagovat, že pyl není živý nepřítel, jako bakterie nebo vir, a je hyperreaktivní. Nebo autoimunitní onemocnění, zde imunitní systém reaguje na své vlastní buňky jako na nepřítele a destruuje vlastní tělo - například revmatoidní artritida, kdy náš imunitní systém ničí klouby. Jde se tedy vůbec před potížemi s imunitou bránit? Hlavní slovo mají sice naše geny (které ovlivnit nelze - pokud byli například rodiče alergičtí na pyl trav, jejich dítě bude ze sedmdesáti procent také alergické) a další onemocnění, která nás během života postihnou, ale velkou službu imunitě můžeme udělat i my sami. Důležitý je pravidelný biorytmus (každý den ve stejnou dobu spát a jíst), pohyb, vhodný pitný a stravovací režim. Velkou negativní roli hraje i stres - během deseti minut dokáže nárazový intenzivní stres snížit imunitu až o 50%.
(Zdroj: https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/jak-nejvic-oslabite-imunitu-staci-prechodit-nachlazeni-3164.html, 11.7.2019)
Když můj manžel byl (v roce 2019) na měření svého organismu, tak mu řekly, že má nedostatek všech vitamínů. Na otázku, jestli jí dost ovoce a zeleniny, manžel odpověděl, že jí každý den dvě jablka ze zahrady a několik listů ledového salátu k pečivu (ty horní postříkané vyhodí). Paní doktorka manželovi odpověděla, že to je opravdu málo a že by měl jíst různé druhy ovoce a zeleniny v průběhu dne. Manžel se překvapeně ptal: ''a co všechna ta chemie, kterou je ovoce a zelenina ze supermarketu postříkaná''? Paní doktorka odpověděla, že chemie se z těla dá vyloučit pomoci detoxu, ale když máte nedostatek výživných látek, tak vaše tělo v první řadě ani nemůže pořádně fungovat.
Život mě naučil, že když v potravě chybí určité výživné látky, silně se snižuje schopnost imunitního systému a náchylnost k onemocnění stoupá. Vidím obzvlášt' velký rozdíl u své 5-leté dcerky, když pije bohatě výživnou aloe veru a když nepije. Na rodičovské dovolené jsem občas neměla dost pěnez, abych své dcerce každý měsíc drahý gel neboli džus z aloe dopřála. Když onemocněla zrovna bez užívání aloe, tak se z nemoci běžně dostala až po dvou týdnech. Když onemocněla při užívání aloe (návod na užívání aloe najdete zde), tak nemoc začala stejnou intenzitou, ale dostala se z ní už po čtyřech dnech a prospala i všechny noci. Přes dlouhá léta pozitivních zkušeností s aloe vera tomu dodnes občas nemůžu uvěřit. ''Jak je to jen možné?'' Ale potom se to stane znovu a znovu a máme z toho velkou radost. Dcerka užívá aloe již od svých prvních narozenin a začala být nemocná po dobu maximálně čtyř dnů zhruba od 4-letého věku. (U užívání aloe vera gelu u dospělých jen upozornuji na vedlejší detox při prvních měsících. Více info o detoxu najdete zde.)
2. Léčba
Píšu tu o nachlazení, ale v podstatě řeším jakékoliv onemocnění, u kterého se tvoří jakékoliv hleny čí sekrety v krku anebo v nose stejným způsobem. Poraďte se ale, prosím, se svým lékařem. Já nejsem lékař - jsem maminka, která se s vámí jen dělí o svůj postup při onemocnění. Díky tomuto postupu já ani moje děti nikdy nezažíváme horečku a nikdy neprožíváme nemoci v posteli.
2.1. Koupel
Kůže je největším orgánem našeho lidského těla. Její velikost u dospělého člověka se pohybuje kolem 1,8 m². Tloušťka se pohybuje od 0,4 do 4 mm. Nejtenčí pokožka se nachází na hlavě pod vlasy, nejtlustší na zádech. Je důležité vědet, že pokožka reguluje teplotu našeho těla díky kožním cévám (v teplém prostředí se cévy rozšiřují, dochází ke zvětšení průtoku krve, a tím k urychlení výdeje tepla) a potním žlázám (které tělo ochlazují odpařením potu). Kůže zkrátka pomáhá udržovat stálou teplotu našeho těla (termoregulace). (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kůže, 16.7.2019)
Jakmile se nachladím, je to první, o co se bez váhání okamžitě postarám, kůže celého mého těla, protože maximální podporu tohoto největšího a podceněného orgánu budu pří boji s nemocí potřebovat. Dám si koupel (abych odstranila veškerý starý pot, i v případě že je ho málo) a umyji si vlasy (neboli odstraňuji i starý pot na pokožce pod vlasy). Toto stejné dělám u svých dětí, když se nachladí. Neustále a velice poctivě během umývání ale hlídám teplotu vody a všeobecnou teplotu v koupelně pomoci testu nejvzdálenějších míst. Při příliš nízké teplotě by se během koupele nachlazení jenom zhoršilo a při příliš vysoké teplotě by přibyl další pot - od kterého se v tu chvíli právě chci umýt. Velice důležité pro mě u koupele při nemoci zkrátka je ta optimální teplota, u které se nepotíme a zároveň nám taky není zima. Jako velký bonus se nám při této teplotě uvolní napětí v hlavě, uvolní sekrety v dýchacích cestách a příjemně se nám celý nachlazený organismus rozehřeje. Překvapivé je, že se nám doma (i dětem) veškerá tvorba soplu během koupele vždy zastaví. Koupel nám při nemoci velice prospívá. Po koupeli:
- si mokré vlasy vyfénujeme (a takto hlavu i příjemně prohřejeme),
- si vodou naplněné uši vyčistíme (aby nevzníkl zánět vnějšího ucha),
- si oblečeme čisté oblečení bez starého potu (obzvlášt spodní prádlo) a
- se teple oblečeme opět pomocí testu nejvzdálenějších míst. který je po přemístění ze zapařené koupelny do pocitově mnohem chladnější denní místnosti o to důležitější. (I po koupele může být velice důležitá tá správná čepice, převážně u kojenců.) Místo toho, abychom si po koupele vlezli pod deku k televizi, se následně okamžitě vrhnem na aktivní léčbu krku a nosu, protože nám teplá koupel na krátkou dobu uvolnila všechny sekrety v dýchacích cestách. Bude v tuto chvíli mnohem jednodušší je mechanicky odstranit.
2.2. Nemocný krk
2.2.1. U dospělých
Nevím, zda je to pravdivé, ale mám pocit, že u každého onemocnění svého krku vnímám jednu paralelu; že mám někde v krku infekci (neboli si představuji zrudlou tkáň), ve které je umístěný nějaký virus nebo bacil, který způsobuje tvorbu hlenů. Velice jasně vnímám, že čím více hlenů ve svém krku mám, tím více kašlu. Tak mě napadlo, že abych přestala kašlat, mohla bych nějakým způsobem mechanicky odstranit všechny hleny z mého krku.
Hlen je hustá lepkavá látka, kterou vylučuje sliznice našeho dýchacího systému ve snaze bojovat proti infekci. Obvykle se shromažďuje v hrdle a v hrudi, kde způsobuje ucpání. Kašel je pak přirozeným mechanismem těla, kterým se ho snaží zbavit neboli vykašlat ven. Nadbytečný hlen je běžným příznakem spojeným s nachlazením, chřipkou, zapálenými dutinami nebo s nějakou jinou virovou či bakteriální infekcí. Může být způsoben ale i neinfekčním podrážděním průdušek a plicní tkáně (jako např. klimatizací nebo průvanem) nebo i alergickou reakcí na dráždivé látky, jako jsou např. některé chemikálie, pyl nebo prachové částice ve vzduchu. Astma také může vyvolávat tvorbu nadměrných hlenů. Hleny často doprovází usmrkaný nos, neustálý kašel, horečku, celkovou slabost a problémy s dýcháním. Zbavování se hlenů je velmi frustrující, nepříjemné a zdlouhavé. (Zdroje: https://www.vylectese.cz/se-rychle-zbavit-hlenu-krku-nosu-a-prudusek/, 23.9.2019 a https://www.stefajir.cz/?q=zahleneni, 23.9.2019)
Tato poslední věta je bohužel naprosto pravdivá: zbavování se hlenů je velmi frustrující, nepříjemné a zdlouhavé. Ale stojí to 100% za to, protože se tímto způsobem zvládnu pokaždé do 1 až 4 dnů vyléčit. Tak jak to tedy dělám? Dvakrát denně (ráno po snídani a brzy odpoledne, někdy po obědě) ze svého 'zalepeného' krku mechanicky odstraním všechny hleny. Snažím se svůj krk jinými slovy dvakrát denně dokonale odhlenit. Vezmu si na to porcelánový hrnek, do kterého nasypu 5 g kuchyňské soli. Sůl zaliji 300 ml vroucí vody (sůl se ihned rozpustí) a slanou vodu nechám zchladnout na 55°C (používám kuchyňský teploměr). Proč zrovna 55°C? Protože je to má hranice na to, abych si krk nespálila a zároveň protože čím teplejší voda je, tím snadněji se hleny od krční tkáně pustí. Také beru v potaz, že zbylá voda v hrníčku se bude v průběhu kloktání jen dále ochlazovat. A příliš ochlazená už neni efektivní. Celý hrnek se slanou vodou postupně vykloktám. V průběhu se snažím po každém kloktání z krku vykašlat co nejvíce slanou vodou uvolněných hlenů ven. Vždy mě překvapuje, kolik a co to v krku jenom bylo schovaného a také, jak ty hleny mohou pokaždé vypadat úplně jinak. Někdy mi stačí vykloktat jeden hrnek, abych cítila, že krk je prázdný, ale někdy i vykloktám ještě druhý hrnek, když cítím, že hluboko v krku ještě něco zbylo. (Nikdy ale víc než dva hrnky. Protože příliš intenzivní a dlouhé vykašlávání hlenů může další ráno způsobit pěknou bolest hlavy.) Následně odhalenou tkáň hrdla poctivě dezinfikuji propolisovým sprejem od firmy Purus-Meda (v případě alergie na propolis může krční stěna nabobtnat až tak, že už nebudete moct dýchat, proto více info o riziku včelího propolisu níže). V mém krku v tu chvíli nastane obrovská úleva od bolesti. Po odeznění pocitu brnění z dezinfikace ještě vypiji šálek vřelého čaje, který mi krk pohladí (a případné poslední malé hleny propláchne až do žaludku). Kašel pryč a úžasný pocit na několik hodin (do dalšího kloktání).
2.2.2. U dětí
Je samozřejmé, že způsob popsaný výše pro dospělé, je absolutně nevhodný pro děti. Přesto těmi hleny mohou trpět také. Tak jak postupuji u dětí?
V případě kašle nedělám u svých dětí víc, než že jim každé 3 hodiny nabídnu malé množství teplého mléka (max. 100 ml) zamíchaného s pořádnou lžící medu (takovým způsobem, aby to dítěti pořád chutnalo), v celku ohřáté na 45°C (to je to nejteplejší co mé malé děti zvládají dobrovolně vypít). Jeho smysl:
- svým teplem uvolní některé hleny z krční stěny a pošle je dál do kyselého prostředí žaludku,
- svým teplem tkáň hrdla pohladí a uklidní,
- med má také dezinfekční účinky, jen mnohem jemnější než sůl a propolis.
Po celou dobu kašle, svým dětem podávám pouze stravu teplou (a jen když to opravdu jinak nejde, tak alespoň minimálně na pokojovou teplotu, a zároveň stravu, která i lehce ''proklouzne'' krkem (jako je např. ovoce, uvařené nebo podušené pokrmy, na mlsání lžičku medu, atd.). Naopak se vyhýbáme veškeré suché stravě (jako je např. pečivo), která krční stěnu jen poškrábe, nebo polechtá a okamžitě vyvolá další kašlání. Jinými slovy, snažím se jejich krčky co nejméně zbytečně rozdráždit. Dokonce i čokoládě se po dobu nemocného krku vyhýbáme, protože má tendenci celý krk dráždivě zalepit.
V případě, že je nos zdravý, přece jenom ho každé tři hodiny dezinfikuji mořskou vodou a navíc úmyslně větším množstvím, aby mořská voda protekla přes nos až do krku, a tím pádem i zároveň dezinfikovala krk. Pro tento účel položím dítě vodorovně.
2.3. Nemocný nos
Po koupeli a ošetření krku, se, jako třetí krok, ještě postaráme o náš nemocný nos. Teprve po celém tomto náročném cyklu si konečně odpočineme.
2.3.1 U dospělých
Příjde mi, že lidé berou smrkání, dokonce i ucpaný nos, jako něco 'normálního', místo aby poslechli své tělo, které se snaží říct, že v nose něco není v pořádku. Zdravý nos je pro mě jednoduše nos, který je otevřený a bez opakovaného smrkání.
K čemu naše tělo vytváří nosní hlen? Je to reakce těla na viry, bakterie či na částice prachu. Hlen se tak snaží zabránit pronikání dráždivých látek do plic. Drobné chloupky v dýchacím traktu pak pomáhají k tomu, abychom mohli hlen plný bakterií a nečistot vysmrkat. Množství a barva hlenu vždy záleží na typu daného viru či jiného spouštěče. Převážná většina nachlazení je virového původu, ne bakteriálního. Je důležité vědět, že antibiotika viry neničí a naopak jejich nadužívání může vést k vytváření nových bakterií, které lékům odolávají. (Zdroj: https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/proc-telo-produkuje-hleny-bez-nudli-z-nosu-bychom-zemreli-3775.html, 25.9.2019)
Nejen zbavení se hlenů z krku je velmi frustrující, nepříjemné a zdlouhavé, ale stojí 100% za to, ale i zbavení se hlenů z nosu a nosních dutin je velmi frustrující, nepříjemné a zdlouhavé, ale také stojí 100% za to. Jak na to jdu? Na začátku se klasický vysmrkám, až z nosu už nic nejde dále vysmrkat. Po této první akci, mám pocit, že mám odstraněnou teprve třetinu všech nosních hlenů.
Poté si lehnu na gauč s hlavou zakloněnou dozadu a nakapu si do každé nosní dírky kapku Vibrocilu. (Volím Vibrocil ve formě 15 ml lahvičky s kapátkem a ne ve formě nosního spreje.) Nechám, pořád zakloněná, 10 minut působit. Nosní kapky jménem Vibrocil mají, dle mého názoru, úžasnou mechanickou vlastnost, že nosní hleny při doteku umí rozpustit. Po působení Vibrocilu se opět klasicky vysmrkám a z nosu překvapivě vylétne další velká nálož nosního hlenu. V tu chvíli je ale, na rozdíl od prvního smrkání, jasně cítit, že hleny tentokrát už pochází z hlubší, nedostupnější části nosu. (Ráno, po dlouhé noci, akci s Vibrocilem a následným smrkáním provádím dvakrát hned po sobě.) Po této druhé akci mám pocit, že mám odstraněné dvě třetiny všech přítomných nosních hlenů.
Na odstranění třetí a poslední části nosních hlenů (těch nejhlouběji schovaných, často i s tou nejhustší konzistencí a nejtmavší barvou) se obracím na konvičku na výplach nosu. Převařím 300 ml vody zamíchaná s 3 g kuchyňské solí a nechám následně vychladnout na 42°C (používám kuchyňský teploměr). Proč zrovna 42°C? Protože je to má hranice na to, abych si nosní tkáň nespálila, a zároveň protože čím teplejší voda je, tím snadněji se hleny od nosní tkáně pustí. Také beru v potaz, že zbylá voda se bude v průběhu vyplachování nosu jen dále ochlazovat. A příliš ochlazená už není efektivní. Než začnu s vyplachováním nosu, vedle umyvadla si nachystám kapesníčky, nosní konvičku a převařenou slanou vodu vychlazenou na 42°C. Nosní konvičku naplním převařenou slanou vodou, nahnu se nad umyvadlo, přitisknu si nosní konvičku k jedné nosní dírce a začnu s vyplachováním. Při vyplachování nosu je potřeba, aby nos byl v pozici, která je níže nežli ústa. Jinak voda nepoteče do dutin, ale do úst. U zdravého nosu, bez nosních hlenů, se nos a dutiny postupně naplní vodou, až přebytečná voda nakonec vytéká z druhé nosní dírky ven. U nemocného nosu voda uvnitř dutin narazí na nosní hleny a v tu chvíli na okamžik zaštípne (pozor: u vody bez solí hodně zabolí). Okamžitě přestanu a vysmrkám se. Pokud se vodě podařilo uvolnit nosní hlen od tkáňe, tak ji v tu chvíli zvládnu vysmrkat. Pokud ne, proplachování zopakuji. Tímto způsobem pokračuji do té doby, než se uvolní všechny hleny v mých dutinách, nebo nejpozději do té doby, než spotřebuji všechnu převařenou vodu. Až po této třetí akci cítím, že jsou odstraněné všechny nosní hleny a že se poprvé zvládnu bez problémů se zhluboka přes nos nadechnout. Jako bonus odpadl i všechen tlak z mé hlavy.
Naplnit vodou nos a dutiny ale není úplně přirozené, a proto si myslím, že i když se tím vyčistily a dokonce odpadl tlak mezi očima, jsou i po konvičce pořád třošku rozdrážděné. Proto ukončím léčbu svého nosu vždy jeho dezinfekcí pomocí minerální vody Vincentka. Pro tuto čtvrtou a poslední akci využiji starou, již spotřebovanou Vibrocil lahvičku s kapátkem. Prázdnou skleněnou Vibrocil lahvičku s kapátkem umyji a celou naplním čerstvou Vincentkou z čerstvě otevřené 700 ml lahve. (Nenechte se svést; Vincentka, která je již déle než pár dní otevřená, už nemá takovou sílu. Musí být opravdu čerstvá.) Následně si lehnu na gauč s hlavou zakloněnou dozadu a všechnu minerální vodu z 15 ml lahvičky s kapátkem postupně nakapu do svého nosu. První (nejsilnější a nejčerstvější) čtvrtina lahvičky způsobí ohromnou, ale krátkou dezinfekční bolest v nose. Zbytek lahvičky potom už nebolí (příjde mi, že ani pořádně už nedezinfikuje), ale pocitově nos naopak už jen pohladí a uklidní (voda za tu minutu už ztratila hodně své síly). Poté se mi v hlavě a v nose maximálně uleví a veškerá tvorba nosních hlenů se mi na hodinu až tři úplně zastaví, než se případně opět rozjede. Proto tuto řadu čtyř na sebe následujících akcí provádím třikrát denně.
2.3.2 U dětí
Je samozřejmé, že způsob popsaný výše pro dospělé je absolutně nevhodný pro děti. Tak jak tedy postupuji dále u dětí?
V případě zacpaného nosu hustým hlenem položím dítě vodorovně, nakápnu mu do každé nosní dírky kapku Vibrocilu a nechám 10 minut působit. Nosní kapky jménem Vibrocil mají, dle mého názoru, totiž úžasnou mechanickou vlastnost, že nosní hleny při doteku umí rozpustit. Po působení Vibrocilu dítě posadím a odsaji rozpuštěné nosní hleny nosní odsavačkou na vysavač. V případě, že dítě už komunikuje, ho následně poprosím o rychlé nadechnutí přes nos se zavřenou pusou. Potřebuji absolutní ticho a poslechnu si, jestli vdechnutí vzduchu do nosu mělo 100% volný průběh, nebo jestli jsem přece ještě jenom nezaslechla přítomnost nějakého nosního hlenu. Ve druhém případě zopakuji celou akci. Určitě ráno, když je nos nejvíc zacpaný, je akci potřeba zopakovat dva až třikrát po sobě. V průběhu dne podpora Vibrocilu většinou už nebývá potřeba a stačí odsávání. Upozorňuji, že odsavačka na vysavač je silná a může časem vést k vyschnutí nosních dutin a tím pádem odsávání trocha krve. Proto doporučuji vnímat své dítě, jakmile (i po krátké době odsávání) už začne odporovat. Stačí jen pár vteřin. Zbytek práce nechávám na velice efektivním Vibrocilu. Na závěr dítě opět položím vodorovně a dezinfikuji jeho nos mořskou vodou. Mořskou vodu nastříknu dva až třikrát do každé nosní dírky (takže celkem až šestkrát). Na noc určitě třikrát. Při větším množství totiž mořská voda proteče až do krku, kde je dezinfekce také velice vítaná. V průběhu dne bez výjimky provádím odsávání s následnou dezinfekcí pokaždé, když v nose dítěte zaslechnu nějaký hlen. Okamžitě ven s 'těmi bacily'. Jinými slovy udržuji u dítěte během celého dne stav dokonale čistého nosu. Občas je to náročné a mám pocit, že nic jiného nedělám, ale stojí to 100% za to; velmi rychle se uzdravý.
V případě rýmy, neboli nosu s tekutým hlenem, vynechávám Vibrocil. Vibrocil v případě tekutého soplu totiž nedává moc smysl. Jinak dělám vše stejně, jak je popsané výše (u nosu s hustým hlenem). Logicky u nosu s tekutým hlenem většinou odsávám mnohem častěji než u nosu s hustým hlenem.
2.4. Nemocné tělo
Opakuji (z paragrafu 1.1 o způsobu kašlání), že pro průnik bakterií či virů do nového jedince je potřeba, aby byly drobné infikované kapénky vdechnuty do organismu ústy či nosem nebo mohou proniknout i přes oční sliznice. Z toho mi jako mamince vyplynul nápad, že kdybych stihla do několika hodin identifikovat čerstvou, zatím ale moc nevnímatelnou infekci a mechanicky zabit či odstranit všechny nově usazené bakterie či viry v nose, dutinách nebo krku, tak bych jim mohla včas zabránit rozmnožit se! Nedostaly by ani šanci položit tělo horečkou! Že by to mohlo být tak jednoduché?
Rozhodla jsem se to zkusit. Znamenalo to, že jsem již okamžitě po úplně prvních jemných signálech těla (škrabání v krku, pokašlávání nebo první opakované smrkání) začala řešit nos, dutiny anebo krk jako by už byly na zoufalém vrcholu nemoci, i když zatím ještě vůbec nebyly. Jinými slovy, aplikovala jsem již v této počáteční fázi všechny mechanické metody popsané v paragrafech 2.2 na nemocný krk a 2.3 na nemocný nos.
Řekla jsem si, že asi i přesto nebudu mít úplně 100% pod kontrolou, co se uvnitř nosu a krku děje. Obzvlášť ve spodní části krku, kam ani sprejem nedosáhnu. Co když se nadechnutý bacil zrovna uhnízdil tam? Proto jsem se rozhodla bojovat s bakteriemi či viry zároveň ještě třetí cestou: nejen přes nos a krk, ale i zevnitř těla, a to pomocí vnitřního užívání propolisu.
Mnozí z vás se teď mohli leknout. U mnoha Čechů budí totiž propolis respekt, a dokonce i trochu strach. Jeho síla je mocná a neznámá, dokonce mysteriózní. Je ale přírodní.
Vstup do úlu je potažený
propolisem.
Surový propolis má nahnědlou barvu a konzistenci pryskyřice – v teple je vláčný, v chladu křehký. Jeden úl je schopen vyprodukovat za jednu sezónu asi 50 až 100 g propolisu. V úlech jej včely používají k údržbě a opravám - propolisem
zatmelují trhliny, zpevňují strukturu úlu a zabraňují tak v přístupu škůdcům i nepřátelům. Včely propolis ale také používají k desinfekci a mumifikaci různých vetřelců, které se jim podaří usmrtit - včelaři v úle často najdou třeba propolisem obaleného sršně a další dravý hmyz. Chemické složení propolisu lze určit jen přibližně. Propolis se totiž hodně liší podle oblasti původu i rostlin, které včely zpracovávají. Obsahuje velké množství různých látek, což znemožňuje umělou výrobu či jenom napodobení. Mezi základní složky propolisu patří především pryskyřičné látky, éterické oleje a vosky. Dále balzámy, třísloviny, jisté množství vitamínů a provitamínů, celá řada minerálů a stopových prvků a především flavonoidy. Dost ale suché chemie, praxe je mnohem zajímavější. (Zdroj: https://www.nazeleno.cz/bio/alternativni-medicina/vceli-propolis-prirodni-medicina-se-sirokym-uzitim.aspx, 20.9.2019)
Nebylo by správné považovat propolis za jakýsi univerzální všelék. Ale řada testů potvrdila jeho schopnost urychlit léčení a hojení nejrůznějších onemocnění. Propolis je jedním z dezinfekčních prostředků včelího úlu. Propolisu se připisuje celá řada účinků, mezi kterými převažují hlavně antibiotické a antivirotické vlastnosti. Těch si všimli i lékařští odborníci a v současné době probíhají v této oblasti vědecké výzkumy. Například některé nemocnice už testují obvazy napuštěné medem a propolisem. Díky těmto vlastnostem nachází propolis uplatnění v boji proti dlouhé řadě nemocí – především se osvědčil proti zánětům, infekcím, onemocněním dýchacích cest, chřipce, nachlazení, atd. Včelí úl totiž představuje ideální prostředí pro vývin bakterií - teplé uzavřené prostředí, navíc přeplněné tisícovkami včel, kteří se potulují po světě a prolezou kdejakou nečistou škvíru. Přesto si úly udržují perfektní čistotu. Bakterie, viry, plísně, atd. zde jednoduše nepřežijí. Jedním z „čisticích prostředků“ je právě propolis. (Zdroj: https://www.nazeleno.cz/bio/alternativni-medicina/vceli-propolis-prirodni-medicina-se-sirokym-uzitim.aspx, 20.9.2019)
Ale jak propolis vlastně užívat? Existuje celá řada receptů a postupů, nejčastěji se ale setkáte s propolisovou tinkturou. Jde vlastně o výluh v alkoholu a připravuje se velice snadno. Vezměte skleněnou nádobu a naplňte ji jedním dílem propolisu na 2 díly alkoholu. Můžete použít silný, 70% až 100% alkohol, který lze koupit v lékárně. Bez problémů se ale dá použít i obyčejná kvalitní slivovice, či jiná pálenka, pokud obsahuje vysoké procento alkoholu – kolem 50 %. Každý den láhev protřepejte. Různé recepty se liší v doporučené době louhování, ale 2-3 týdny se zdají dostatečné. Po louhování výluh jednoduše přefiltrujte přes jemné sítko, usazeninu odstraňte a samotnou tinkturu uskladněte na chladném a temném místě. Drobné částečky propolisu se usazují na dně, proto lahvičku před použitím protřepejte. Propolis lze používat i v případě těžších onemocnění jako doplněk ke klasické léčbě, zde ale po konzultaci s lékařem. (Zdroj: https://www.nazeleno.cz/bio/alternativni-medicina/vceli-propolis-prirodni-medicina-se-sirokym-uzitim.aspx, 20.9.2019)
Bohužel, i když propolis patří mezi přírodní prostředky, jeho užívání nese jistá rizika. Zvlášť dnes, kdy prudce roste počet alergiků. Propolis totiž obsahuje 3–5% pylu a jiné včelí produkty. Nelze ovšem přímo říct, že pokud trpíte pylovou alergií, nesmíte propolis užívat. Celá řada alergiků ho snáší bez problémů. A stejně tak se může stát, že i když vás pylová alergie nikdy netrápila, tělo nepřiměřeně zareaguje na jiné látky v propolisu. Proto odborníci doporučují před prvním užitím potřít tinkturou citlivé místo v loketní kloubní jamce a čekat, jestli kůže nezačne pálit. Rovněž vnitřní užívání zkuste nejdříve v malých dávkách a teprve postupně je zvyšujte. (Zdroj: https://www.nazeleno.cz/bio/alternativni-medicina/vceli-propolis-prirodni-medicina-se-sirokym-uzitim.aspx, 20.9.2019)
U nás doma máme s malými dětmi málo času na vlastní výrobu propolisové tinktury. Proto jsme si prozatím moc oblíbili 'PM Propolis extra 5% kapky' od firmy Purus-Meda. Jeho složení je: alcohol, aqua purificata, propolis extract 5%, menthol a chutná nám nejvíc ze všech. Když naše první dcerka měla teprve 4 měsíce (byl leden 2015), tak nám domů z práce donesl manžel chřipku. Protože se neovládl s pusinkováním :-) nakazil i naši dcerku. :-( Jako mladá maminka jsem poprvé musela vidět, jak je mé miminko nemocné a jak moc tím trpí. Protože jsem sama byla odmalička vychovaná propolisem, a tím pádem ho již měla maximálně otestovaný, jsem celou noc na internetu zkoumala články o vnitřním užívání propolisu i u kojenců (moc jsem jich nenašla, ale něco ano) a ráno jsem jednala následujícím způsobem: na jedné paži jsem své dcerce veškerou pleť od loketní kloubní jamky až k dlani natřela propolisovými kapkami od firmy PM a nechala působit 24 hodin. Protože se po tu dobu na její pleti žádná alergie na propolis neprojevila, následně jsem jí klidně propolisové kapky podala i vnitřně. Po dobu její nemoci jsem své dcerce každé ráno a večer nakapala jednu kapku propolisu do lahvičky s odstříkaným mlíčkem.
U nás doma jsou tyto propolisové kapky naším velkým přítelem. Kdykoliv někdo z naši rodinky onemocní, tak užívá tyto kapky vnitřně. Dle naší zkušenosti v kombinaci s vyčteným, jsme u nás doma dospěli k následujícímu vlastnímu návodu:
- do 2 let: 1 kapka propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 2 do 4 let: 2 kapky propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 4 do 6 let: 3 kapky propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 6 do 8 let: 4 kapky propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 8 do 10 let: 5 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 10 do 12 let: 6 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 12 do 14 let: 7 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 14 do 16 let: 8 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- od 16 do 18 let: 9 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci
- v dospělosti: 10 kapek propolisu každé ráno i večer po celou dobu nemoci.
Dětem kapu propolis bud' do teplého mlíčka (připadně ochuceného medem) nebo do ''zdravé lahve'' naplněné vodou (v tomto případě popíjí několik hodin). My dospělí si nalijeme centimetr vody do štamprle, k tomu následně přikapeme propolisové kapky a celek 'hodíme do sebe'.
3. Na závěr
Myslím si, že nejdůležitější je prevence, obzvláště naučit se správně kašlat a kýchat (neboli bez nakažení druhé osoby) a toto i naučit své nejbližší. Když už onemocníme, tak si myslím, že pro rychlé uzdravení je to nejdůležitější věnovat svůj čas poctivému mechanickému odstranění všech hlenů, jak z nosu tak z krku. Obojí následně i pořádně dezinfikovat.
Poznámka
Poskytnuté informace slouží pouze jako informace a nepředstavují lékařskou pomoc.
Vždy se obrat'te na Vašeho lékaře nebo kvalifikovaného poskytovatele zdravotní péče s otázky nebo obavy týkající se Vašeho zdraví.
Nikdy se nebraňte nebo neodkládejte vyhledat lékařskou pomoc kvůli něčemu,
co jste četli v tomto článku nebo na internetu.